„My tomu říkáme guts.“
Americký skaut Tony Roig zmínil japonské slovo hara. Z jedné věty vyrostlo pátrání po japonských pálkařích, nadhazovačích a jejich učitelích bojových umění.

V číslech
- 175pramenů a odkazů
- 31fotografií
- 124osob v rejstříku
- 69pojmů ve slovníčku
- 3jazykové verze
Když jsem v knize Dollar Sign on the Muscle (1984) narazil na poznámku amerického baseballisty a pozdějšího skauta Tonyho Roiga (1928–2010) o japonských trenérech a jejich výrazu hara (腹), moje pozornost se zastavila u jediného slova. Nešlo o objev neznámého japonského pojmu. Hara (腹) jsem znal z let strávených studiem asijských bojových umění. Znal jsem také jeho obtížnou přeložitelnost: jednou označuje břicho a těžiště, jindy odvahu, soustředění, pevnost osobnosti nebo stav, v němž se pohyb a rozhodnutí přestávají rozcházet. Právě proto mě překvapilo, že se tento výraz objevil v americké knize o baseballovém skautingu.
V bojových uměních se člověk s podobnými myšlenkami setkává opakovaně, byť pod různými názvy. Od jednoduchého postoje a opakování základních technik se má postupně dostat k pohybu, v němž už není patrné hledání síly ani vnitřní váhání. Učitel může hovořit o hara (腹), tanden (丹田), mušin (無心; mushin), fudóšin (不動心; fudōshin) nebo o ki (気/氣). Ve všech těchto tradicích jde o dlouhé, někdy celoživotní směřování k vlastnímu tělesnému a duševnímu středu. Zkušenost s bojovými uměními mě vedla k otázce, která se stala základem následující studie: mohl se podobný ideál naplnit také v baseballu, zvláště v odpalování, kde se o úspěchu rozhoduje během zlomku sekundy?
Roigova poznámka byla prvním impulsem k pátrání. K samotnému napsání této studie mě však přivedlo ještě něco jiného: reakce, s nimiž jsem se setkával mezi lidmi z českého baseballového prostředí. Někteří se tomuto sportu věnují mnoho let, ale zmínka o bojových uměních v souvislosti s odpalováním či nadhazováním u nich vyvolávala pozdvižené obočí, pobavený úšklebek nebo automatické odmítnutí. Překvapovalo mě to tím víc, že jsem neměl na mysli nějakou volnou podobnost švihu s úderem meče, nýbrž konkrétní historické vazby mezi hráči, trenéry a učiteli, o nichž existují dobové rozhovory, vzpomínky i odborné práce. Postupně jsem došel k závěru, že tato část baseballové historie zůstává u nás téměř neznámá. Právě tuto mezeru bych rád článkem alespoň částečně zaplnil a nabídl zájemcům jména, prameny a příběhy, které jim umožní podívat se na baseball také z méně obvyklé perspektivy.